Národní divadlo
Bohatě zdobená budova je dílem architekta Josefa Zítka z
let 1868-81. Národní divadlo bývá považována za nejkrásnější
český architektonický počin 19. století. Během 18. století
se česká divadelní představení odehrávala především v dřevěném
objektu na Koňském trhu (Václavském náměstí). Proto se
mezi
českými vlastenci objevila myšlenka na vybudování kamenného
českého divadla. Na stavbu ovšem chyběli peníze. Tento
zásadní problém vyřešil dramatik Josef Kajetán Tyl, když v
roce 1848
zřídil celonárodní sbírku.
Položení základního kamene se
uskutečnilo dne 16. května 1868 jako velká národní manifestace.
Při příležitosti pražské návštěvy korunního prince Rudolfa
se 11.6.1881 uskutečnilo otevření ještě nedokončené budovy.
A tehdy poprvé zazněla Smetanova opera Libuše. O dva
měsíce později divadlo schvátil požár. Český národ zprávu o
zkáze
divadla přijal jako velikou tragédii, ale s úsilím poměrně
brzy shromáždili prostředky na obnovu budovy. Dne 18.11.1883
zde znovu zazněla Libuše, čímž se slavnostně otevřelo
obnovené Národní divadlo.
Laterna magika tvoří novou scénu Národního divadla, která
je od 70. let jeho součástí. Při představeních Laterny magiky
většinou není slyšet řeč. Děje či nálady herci vyjadřují
jen
gesty a tancem. |
Tančící dům
Po sametové revoluci vyrostla na nábřeží u Jiráskova náměstí
administrativní budova dle plánů chorvatského architekta
Vláda Miluniče. Na těchto plánech se podílel rovněž známý
architekt a designér z Toronta Frank O. Gehry. Kontroverzní
stavba ze dvou materiálově i tvarově odlišných věží jakoby
tančí po nábřeží. Tanečníky představuje známý taneční pár
- Fred Astair a Ginger Rogers. V interiéru budovy nalezneme
administrativní prostory a vyhlídkovou restauraci. Dům
byl oceněn americkým časopisem Time v kategorii design roku
1996,
kde se umístil na první příčce. |
Kostel Sv. Cyrila a Metoděje
Tento kostel v Resslově ulici se do historie zapsal především
jako útočiště a následně i místo sebevraždy atentátníků na
zastupujícího říšského protektora R. Heydricha v červnu 1942.
Hrdiny připomíná od roku 1947 bronzová pamětní deska s reliéfy,
umístěna na zadní stěně kostelní krypty. |
Karlovo náměstí
Karlovo náměstí je se svou rozlohou největší náměstí nejen
v Praze, ale i celé České republice. Záměr vytvořit zde
velké tržiště je uveden v zakládací listině Karla IV. z roku
1348.
Prostor nazývaný Dobytčí trh nesloužil jen k prodeji dobytka.
Na náměstí se rozkládá jezuitský Kostel sv. Ignáce ze 17.
Století a Novoměstská radnice. |
Václavské náměstí
Václavské náměstí, původně nazývaný Koňský trh, je středem
Nového Města. V horní části náměstí se tyčí socha sv. Václava
od sochaře Josefa Václava Myslbeka. Světce v sousoší doprovázejí
sv. Anežka, sv. Vojtěch, sv. Prokop a sv. Ludmila. Vzhledem
ke své poloze v centru města i k velké ploše je Václavské
náměstí využíváno pro významná shromáždění lidu, manifestace,
demonstrace a průvody.
V horní části náměstí se rozkládá novorenesanční budova Národního
muzea, dílo architekta Josefa Schulze vybudované v letech 1885-1890.
V národním muzeu jsou kromě příležitostných výstav přístupné
stálé expozice mineralogie, zoologie, paleontologie, expozice
historické, pravěkých dějin či třeba dějin 19. a 20. století. |
Hlavní nádraží
Rozsáhlá reprezentativní secesní budova
byla vybudována v letech 1901-1909 podle projektu Josefa Fanty
stavitelem Vincentem
Gregorem. Na počest amerického prezidenta Woodrowa Wilsona
se hlavní nádraží řadu let nazývalo "Wilsonovo". V současné
době probíhá v prostorech nádraží rozsáhlá modernizace. Oprava
a modernizace pražského hlavního nádraží by měla být dokončena
v roce 2011. Poté by mělo nádraží sloužit nejen cestujícím,
ale mělo by představovat i moderní nákupní centrum.
Státní opera
Monumentální novorenesanční budova od architekta Ferdinanda
Fellnera a Hermanna Helmera vznikla na místě Novoměstského
divadla. Státní opera se slavnostně otevřela dne 5.1.1888,
jako německá scéna, přesněji Nové německé divadlo. Na zřízení
divadla měl rozhodující podíl Německý divadelní spolek,
jehož členové se již nechtěli dále střídat v hraní německých
a
českých představení ve Stavovském divadle. Stejně jako
Češi na své Národní divadlo, tak i pražští Němci si peníze
na
své divadlo obstarali pomocí veřejných sbírek. Objekt se
díky své výzdobě a citlivě navrženým interiérem zařadil
mezi nejkrásnější divadelní budovy Evropy a může se pochlubit
také vynikajícími akustickými podmínkami. |
