Pražský hrad - prohlídka hradního komplexu

Tato národní kulturní památka je od 9. století sídlo přemyslovských knížat, poté českých králů a od r. 1918 sídlo československých prezidentů. Naše nejvýznamnější historická památka, komlex církevních i světských staveb, nese nejen stopy historických událostí země, ale představuje i tisíciletý vývoj dějin naší architektury.

První nádvoří

Nejzápadnější nádvoří bylo vždy prvním místem, na kterém se návštěvník Pražského hradu ocitl. Na tomto nádvoří můžeme nalézt Matyášovu bránu, která je první světskou památkou baroka v naší zemi. Tato brána, kterou nechal v roce 1614 vybudovat císař Matyáš, spojuje I. a II. nádvoří.

Druhé nádvoří

Novým palácem se nazývají budovy kolem II. hradního nádvoří. Prvním poschodím zde vede reprezentační okruh, jehož salony a sály procházejí oficiální návštěvy po přijetí prezidentem ČR.

Součástí severního křídla je průjezd, po jehož stranách se táhnou renesanční konírny, vybudované v 16. století na přání Rudolfa II. Nad těmito klenutými prostorami, v nichž je Obrazárna Pražského hradu, vznikl na počátku 17. století Španělský sál a další prostory.

V jihovýchodním rohu II. nádvoří vystupuje z palácových křídel jednolodní kaple sv. Kříže. Od roku 1960 zde můžeme spatřit expozici části Svatovítského pokladu.

Třetí nádvoří

Jako III. nádvoří se označuje prostor mezi starým královským palácem, jižní částí katedrály sv. Víta a paláci na západní a východní straně. Ve středověku tu v mírném svahu stávaly menší dřevěné domky. Nyní zde nalezneme impozantní katedrálu sv. Víta.

Katedrála sv. Víta

Nejen Pražskému hradu, ale i celé vnitřní Praze dominuje monumentální katedrála sv. Víta. Na místě této cenné památky založil kníže Václav kolem roku 925 rotundu a právě sem nechal uložit Václavovy ostatky bratrovrah Boleslav. V roce 1344 král Jan Lucemburský položil základní kámen nové katedrál. Na budování a výstavbě objektu se podíleli nevýznamnější umělci a stavitelé své doby, od gotických mistrů Matyáše z Arrasu a Petra Parléře až po osobnosti 19. a 20. století - M. Švabinského a A. Muchy.

Měli bychom se zmínit o Svatováclavské kapli, zbudované nad hrobem sv. Václava. Z kaple vedou kované dveře do síně korunovačních klenotů. Tady bylo vybudováno místo pro uložení královské koruny a ostatních symbolů vladařské moci. Patří sem mj. i meč z první pol. 14. stol. žezlo a jablko z konce 16. století. Dveře jsou uzavřeny sedmi klíči, z nichž každý je již tradičně svěřen do rukou některého z představitelů státní moci a jeden arcibiskupovi. Dalším klenotem katedrály je pohřebiště císařů a králů. Jsou tu vlastně tři hrobky. První nám padne do očí královské mauzoleum před hlavním oltářem. Tady jsou uloženy ostatky prvního a druhého habsburského vladaře, Ferdinanda I. a Maxmiliána II. Do druhé hrobky se vstupuje z kaple sv. Kříže, vpravo od královského mauzolea. V podzemí odpočívají Karel IV., jeho čtyři ženy, syn Václav IV., král Jiří z Poděbrad, Ladislav Pohrobek, ale spatříme tu i cínovou rakev Rudolfa II.

Třetí pohřebiště se pak nalézá ve třech závěrečných kaplích za oltářem, kde byly pochovány ostatky šesti přemyslovských vladařů 11. až 13. století. Nejvýznamnější jsou králové Přemysl Otakar I. a Přemysl Otakar II. Mezi další vrcholné hodnoty katedrály můžeme zařadit náhrobek sv. Jana Nepomuckého. Jeho vzácnost nespočívá jen ve váze stříbra, odhadované na půldruhé až dvě tuny čistého kovu. Na vzácnosti dodali náhrobku též architekt J. B. Fischer z Erlachu a sochař A. Corradini. Andělé v nadživotní velikosti zvedají stříbrnou rakev. Na víku klečí světec Jan Nepomucký a andílek s obrazem světcova jazyka. Nad náhrobkem nese další čtveřice andělů baldachýn.

Bazilika sv. Jiří

Nejstarší budovou kostela je ale na Pražském hrade bazilika sv. Jiří, která je nejlépe dochovanou památkou románské architektury v Praze. Má dvě věže z 12. století a barokní fasádu.

Zlatá ulička

Mezi nezaměnitelná a velmi známá místa patří Zlatá ulička na Pražském hradě. Malebná řada různě vysokých a barevných domečků, přimáčknutých k hradební zdi, má velmi zvláštní atmosféru a stala se inspirací pro četné umělce. Domek č. 22 vešel ve známost především jako obydlí Franze Kafky v letech 1916-1917, tohoto spisovatele připomíná kovová destička na zdi.